O mně

Vítám vás na své stránce. Dovolte, abych se představila.

Jmenuji se Sabina Suchá a u koní se pohybují od dětství. Prošla jsem několika jezdeckými oddíly, po dosažení plnoletosti i jakožto lektorka a výpomoc. Neustále jsem se snažila pochopit zvířata- a to především koně a hltala informace, kde se jen dalo. Toto mi vydrželo doteď.

Před pěti lety jsem si pořídila svého prvního koně, Bena. Českého teplokrevníka, který mi je doteď velkým učitelem. A který mi ukázal, že láska ke koním a láska k jezdectví není totéž. Do toho jsem pokukovala po Shetlandech. Proč? Nikdo neví.

A tak do našeho týmu přibyla Bajka Týnecká, o chvilinku později ještě Lili z Dubin.

A jelikož to chtělo i dospělé vychovatele, hledala jsem i společníka. A tak se k nám přidal Cipísek, poloslepý hřebeček pořízený z veřejné aukce. A k němu, ze soucitu (ano, nákupy zvířat ze soucitu...) se přidala Barunka, babička, která je úplně slepá.

Na jihu Čech s Cipískem i Barunkou odvedly spoustu práce a dostali je z nejhoršího po zdravotní stránce. Na psychice a rehabilitaci nás ale čeká práce do konce života.

Barunka nás po dvou letech ve svých 28 letech bohužel opustila (pravděpodobně na mozkovou příhodu), nicméně snad šťastná a v kondici, který by ji lecjaký mladík mohl závidět.

Nedávno naši partu doplnily Florka, ne úplně snadná kobylka po fyzické i psychické stránce, ze které se stal mazlík mého manžela. Velmi krevnatá, chronicky kulhající kobylka se špatně srostlou šlachou a pochroumanou hlavičkou, navzdory snaze její původní majitelky.

A také Vanilka, huculobuřtík, která je na cestě k vymazlenému příležitostně školnímu koni.

Tito koně mě směřovali tam, kde jsem teď. Učí mě komplexnímu pohledu na tělo i na duši, na spolupráci s člověkem i na využití prostředí. A utvrdili mě v tom, že mým cílem není ani závod, ani ježdění, ale co nejzdravější vztah. Kůň- spokojený parťák. Protože věřím, že pro spousty lidí je právě to cílem.

Informace čerpám, co to jde na různorodých kurzech, u různých trenérek i ze zahraničních zdrojů.

A jak říká můj drahý muž: ,, Stejně vždycky skončíš u koní."

Moje ,,specializace" je práce ze země, ať už na psychice, tak na fyzické stránce. Ráda bych se rozvíjela i v oblasti zapřahání. Moji poníci mi totiž neustále dokazují, že je zde ,,díra na trhu"; všichni asi známe předsudky o ponících, ale nikdo se neptá proč. Vnímají jinak, mají odlišnou anatomii a do to, lidé často zapomínají, že stále to jsou koně s patřičnými potřebami.

Jeden chuligán má artrózu, další tři nadváhu, čtvrtá byla bezzubá slepá seniorka, jeden z našich je bez jednoho oka, další má kravský postoj a podkus... ale každá jedna odchylka mě nutí víc a víc se učit a přemýšlet o tom, aby i koně s handicapem měli kvalitní, zdravý a spokojený život.

Vycházím z několika různých směrů. Sympatizuji s některými myšlenkami akademického jezdectví, biomechanicky a etologicky korektního výcviku nebo třeba z myšlenek 4DD. V těchto oblastech se snažím učit se více.

Jelikož jsem ale i vystudovaná učitelka (+stále se vzdělávám i v této oblasti), uvědomuji si, že netrénuju jen koně, ale celý tým. Když jedu na trénink, je pro mě důležitá pohoda jak koně, tak ,,jeho" člověka. 

Snažím se proto do tréninku a seminářů zahrnout nejen koně, ale přemýšlím i o metodách, které používám z didaktického i pedagogického hlediska. 

Původní studium, které mě formovalo bylo i studium hudby a hudebního nástroje. Mysleli byste si, že to nemůže souviset? Omyl! Znalost těla, dechu či rytmu může být i u koní obrovskou pomocí. Z těchto zkušeností čerpám např. v kurzech pro děti či v semináři zaměřeným na trému.

S myšlenkou začít trénovat jsem si pohrávala dlouho. Pocit, že toho vím dost, nebudu mít asi nikdy, ale dospěla jsem k tomu, že je to dobře. Protože pokora je klíčem k dobrému tréninku.

Bodywork mi umožňuje naopak doplňovat trénink a čerpat i ze znalostí těla koně. Jedno totiž nefunguje bez druhého. Můžeme sebevíc ,,makat" a trénovat, ale manuální ošetření je v něčem nenahraditelné. Naopak ale trénink je za mě mnohdy podceňovaný; koni bez korektního používání těla se stejné potíže budou vracet a efektivita je pak daleko nižší. I proto jsem se rozhodla poskytovat slevu pravidelně trénujícím klientům a klientkám-prevence zkrátka udělá část práce za nás.

V současnosti si i vedu koně k pozitivnímu vztahu k lidem i dětem a rýsuje se malá ponyškolička. Do té doby je možné příležitostné svezení. Moji koně jsou jako moje rodina: já si vážím jejich času a trpělivosti, na oplátku vždy dostanou dostatek péče, kvalitní vybavení i dostatek času na psychický odpočinek. Jejich ,,práce" pro mě je jejich dobrá vůle a nadstandard a i tak k nim přistupuji, proto svezení na mých koních je velmi omezené.